Strom roku 2007

Stojanova lípa

V malé vesničce Beňov nedaleko Přerova spatřil světlo světa 22. května 1851 Antonín( Cyril) Stojan. Narodil se v rodině domkáře. Otec měl malé hospodářství, několik polí, které obdělával krávami. Přivydělával si řemeslem obuvnickým. Antonínova maminka byla zbožná, pracovitá žena, dbala na výchovu svých dětí. Od roku 1853 se stal členem rodiny i strýc Fabián, který byl vdovcem a zůstal u Stojanů na výměnku. V tomto roce bylo povoleno Dekretem císařským z Vídně, že si beňovští občané mohou kostel, stánek Boha nejvyššího, na místě dřevěné zvoničky postavit. V roce 1854 začali kopat základy na stavbu kostela a dne 19. června byl položen a posvěcen základní kámen.

Dne 15. března1857 zavedla maminka Antonína do školy a svěřila ho panu učiteli Františku Mazáčovi, ve kterém měla obec velkou oporu ve výchově dětí, při budování kostela i ve snaze o samostatnou duchovní správu. Malý Antonín patřil mezi nejlepší žáky jak prospěchem, tak chováním. Vdechoval ovzduší snah o výstavbu kostela, chodil jako dítě na staveniště. V roce 1857 se účastnil se svým učitelem a spolužáky slavnostního svěcení kostela s otevřenýma očima a srdcem. Při této slavnostní příležitosti byla vysazena před kostelem lípa, která bude v následujících časech uctívána beňovskými rodáky jako symbol klidu, úcty, síly, krásy a lidské dobroty.

Antonín se podle svědectví jeho sestry odmala toužil stát knězem, ale rodiče byli chudí, neměli dost finančních prostředků. Strýc Fabián si všímal zbožnosti Antonína a rozhodl vzdát se svých úspor ve prospěch Antonínových studií. V roce 1862 se dostává Antonín Stojan na dvoutřídní hlavní školu na Starou Vodu u Budišova, aby se tam naučil dobře německy a mohl vstoupit do gymnázia. Po dvou letech přechází na nižší piaristické gymnázium v Příboře, po čtyřech letech na vyšší gymnázium do Kroměříže, kde v  roce 1872 maturoval. I když na gymnáziu vynikal v matematice, zůstal věrný své touze a další čtyři léta strávil v bohosloveckém semináři v Olomouci. Zde se začíná projevovat v tom, co bylo pro jeho osobnost charakteristické – nikdy nezapřel své češství, respektive moravanství. V roce 1876 byl vysvěcen na kněze a působil v různých farnostech, nejdéle v Dražovicích u Vyškova.

Pro svou bezprostřednost, ryzí charakter, pochopením pro lidské problémy se stal velmi oblíbeným knězem i autoritou. Nezapomínal na sebevzdělávání. V roce 1896 byl promován na doktora teologie. Jeho aktivity ho zavedly i do politiky. Jeho bohatá činnost, pracovitost, přesvědčení , obliba mezi lidmi mu přinesla i postup v církvi. 11. ledna 1921 byl jmenován olomouckým arcibiskupem. Ale ani jako arcibiskup se nezměnil, stále byl člověkem, knězem, nesmírně činorodým, obětavým, který měl rád lidi a své kněžství. A jelikož pocházel z nuzných poměrů , měl v sobě silně vyvinutý cit pro sociální problémy. Pomáhal lidem i na úkor sebe, pokud to jen trochu šlo, snažil se vyhovět, pomoci. Stojanovy aktivity nebyly ale jen charitativního charakteru. Systematicky budoval dvě duchovní sídla arcidiecéze Sv. Hostýn a Velehrad. Je jeho zásluhou , že se ze Sv. Hostýna stalo nejvýznamnější moravské poutní místo, kde spousta lidí našla svou životní rovnováhu.

Stojan měl šťastnou povahu. Na první pohled nepůsobil nijak vstřícně, ale měl zlaté srdce, proto také přízvisko „ tatíček Stojan“. Nikdy neměl zvlášť výborné zdraví a jeho neúnavná činnost ho během let vyčerpala. 23. září 1923 umírá a jeho pohřeb do tzv. královské kaple v bazilice na Velehradě je vyjádřením úcty a lásky tisíců lidí k výbornému katolickému knězi a dobrému člověku.

Rodná vesnice Stojanova Beňov byla pro něho školou života. Během studií, o prázdninách se vracel domů, pomáhal o žních, poznával jaké jsou obtíže doma i na poli,uvědomil si, jak vypadá rodina zblízka, jak není bez trápení, ale že je také místem radosti. Celá vesnice byla pro Antonína otevřenou knihou. Dobře si všeho všímal, pronikal hlouběji do tajů života, viděl různé lidské povahy a důsledky z nich plynoucí. A lípa, při jejímž zasazení byl malý Antonín, zatím rostla a během let se stala neodmyslitelnou součástí vesnice, spjatou s historií obce Beňov, se jménem arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana, jeho dobrotou a laskavostí.

V naší škole si chceme připomínat jeho památku nejen z hlediska duchovního, ale hlavně lidského.Děti učíme lásce k rodné obci, lidem, přírodě. Snad ta semínka dopadnou na úrodnou půdu a z našich školáčků vyrostou spravedliví lidé po vzoru našeho rodáka.

Strom roku 2007

Žáci a učitelé ve spolupráci se zastupiteli obce se rozhodli navrhnout jako svůj oblíbený strom do ankety Strom roku 2007 lípu rostoucí uprostřed návsi vesnice Beňov. Porota vybrala dvanáct stromů, které postupují do finále celostátní ankety pořádané programem Strom života Nadace Partnerství. Porota vybírala z počtu osmdesáti osmi stromů. Lípa dostala své jméno po zdejším slavném rodákovi, arcibiskupovi Antonínu, Cyrilu Stojanovi, který se zasloužil o založení arcidiecéze na Sv. Hostýně i Velehradě a byl velkým lidumilem. Zpráva o reprezentaci Olomouckého kraje Stojanovou lípou v Beňově u Přerova byla pro děti i dospělé velmi potěšující zprávou. Umístění lípy ve finále potvrdilo naše přesvědčení o správnosti výchovy naší nejmladší generace k úctě a vztahu ke svému rodišti, obci, její historii a váženým rodákům.

  • Druh: Tilia cordata
  • Kraj: Olomoucký
  • Stáří: asi 150 let
  • Okres: Přerov
  • Výška: 22 metrů
  • Lokalita: Náves
  • Obvod: 320 cm
  • Navrhli: Základní škola a Mateřská škola Beňov, Eva Vyhňáková, ředitelka
  • Pravidla - Strom roku 2007 Nadace Partnerství

mikroregion moštěnka